František Kotleta - Lovci

 Kniha Lovci nás přesune do Prahy roku 2050. Desetimilionová středoevropská metropole má svých problémů dost. Třeba s odpady , přemnoženými zmutovanými potkany nebo temperamentní pouliční válkou na pomezí sunnitské čtvrti. Co je ale horší, každý padouch touží po tom, aby se stal superpadouchem. Stačí trocha genetické manipulace tady, pár kybernetických vylepšeních támhle a hlavně ego větší než kráter, co zůstal z východního Slovenska. Jediný, kdo se těmhle superpadouchům dokáže postavit, jsou super... vlastně ne, žádní superhrdinové tu nejsou. Jenom skupina federálních policistů z Organizace pro boj s vylepšenými teroristy. Říkají si Lovci...

Ukázka z knihy 

- Vstal jsem kupodivu dřív než Zevla. Neodolal jsem pohladil ji po macatých prsou a pak se vypravil do obývací místnosti.

- Vytáhl jsem z kapes pé stovky a trhnutím z nich udělal zbraně. Drsňák se na mě pohrdavě usmál, jako bych v prackách držel dvě panenky Barbie. Sundal si v klidu sako, pečlivě ho složil a položil na stůl. Pak to samé udělal s kravatou a košilí. ,,Hele jestli tohle má být striptýz , tak by ses měl trochu vlnit do rytmu a víc kroutit zadkem,´´ prohlásil jsem překvapeně a čekal, kdy si začne sundávat kalhoty. Nezačal. Místo toho stiskl ruce v pěst, zatnul zuby, z jeho těla vyjely malé štíhlé železné ostré bodce. ,,Říkají mi Dikobraz´´, prohlásil chlápek hrdě. ,,No nekecej, a jak na to přišli?´´ 

- Zkontroloval jsem toho bastarda, ale ani se nehnul. Tělem mu pořád probíhal slabý elektrický výboj a on se jenom tak nevinně cukal. Z úst mu tekly sliny a něco vytékalo i z dalších otvorů.